O času...

20. 01. 2019 15:16:56
Být maminkou na mateřské dovolené nutně neznamená, že máte spoustu času. Spíše naopak, čím dál tím víc nestíhám.

Je začátek září, pondělí, první školní den. A já se ocitám po dlouhé době se statusem nezaměstnaná. Nezaměstnaná matka dvaceti jedna měsíčního syna. V Česku nepochopitelný pojem. Máma, která nestráví doma s vysněným dítětem tři roky, je ve zdejších poměrech exot.

Ráda pracuji, ráda jsem finančně nezávislá. Byla jsem zvyklá starat se o sebe většinu života, a i když jsem máma, prostě ráda ve svém životním nastavení pokračuji. Každopádně po několika pokusech pracovat při rodičovské dovolené, se vzdávám. Možná mi shůry přichází znamení. Vykašli se na svou nezávislost, kariéru a věnuj se plně synovi. Dobrá. Jen doufám, že to se mnou můj syn i muž přežijí! Během bezesných nocí, kdy zpytuji svědomí a říkám si pracovat či nepracovat, jsem dobrá matka či nejsem, stagnuje Vojta či dělá pokroky, si nalajnuju program. Program, pomocí kterého začnu pracovat na rozvoji svého velmi pravděpodobně jediného dítěte. Chudák Vojta...

Ráno je pohoda... Miluju rána, která se synem trávíme v posteli. Čteme knížky nebo spíš dětské knížky, leporela, říkanky, básničky. Vojta je tak netrpělivý, že nepočká na dokončení věty a většinou mi skřípne prsty v knize z pevné vazby tak, až zakřičím. Poté, co dokončíme Polámal se mraveneček, pofoukáme bolístku, pohladíme po čele a vyskočíme stejně jako zdravý mravenec z postýlky, jdeme na hraní, snídani, plínky. Venku prší a tak ani nejdeme na procházku.

Po dopoledním pribináčkovi, prvních pokusech Vojtíška o nakrmení se, kdy většina sváči skončí v lepším případě na triku, v horším na zdi, se jde na kutě. I když padá únavou, uložení do postýlky je v podstatě povel začít skákat jako gumídek.

Šmírování ve video chůvičce je většinou velká zábavná show a často bojuji s pokušením sdílet naše kvítko na YouTube. Uvařím polévku, vezmu do ruky knihu a hlava mi okamžitě padá na polštář. Přemůžu se, vyndám prádlo z pračky, zabalím tašku na podvečerní plavání, přesunu kočár do auta. Ve 14,30 máme sraz s holkama na Letný. Tři maminky a jedna nastávající. Vojta, jako vždy, když máma naplánuje odpolední aktivitu, vyspává o sto šest...

Po obědě konečně vyrážíme. Celý život bojuji s time managementem. Nikdy prostě nestíhám dorazit včas. Konečně se mám tedy alespoň na koho vymlouvat. Jenže Ti, co mě znají, už stejně vědí, zač je toho loket. Chvíli to dokonce vypadá to, že přijedeme včas. Dvě stě metrů od domu si však uvědomuji, že Vojtíšek nemá pití. Tak zase pozdě. S holkama se potkáváme na parkovišti u Technického muzea. Nejdříve vyskočí Kvído, náš zlatý retrívr. V okamžiku rozbrečí synka kamarádky, který se bojí pejsků. Okřiknu Kvída. Vyndám kočár, Vojtu a vyrážíme. Neustále halekám na psa „Kvídooo“ a vedle kamarádek bez psa vypadám jako ukřičená hysterka. Vyndám Vojtu z kočárku. Je ze všech nejstarší a jako jediný už chodí. Halekání na psa vzdávám. Musím se plně věnovat synovi. Takže už pokřikuji jen na něj. Pomalu začínám rozumět výrazu období vzdoru. První slůvko po ránu je NE. A taky to poslední, než jdeme spát. Období vzdoru je o uvědomění si vlastní individuality. Takže zatímco si synek začíná uvědomovat své bytí, já postupně vlastní individualitu ztrácím. Zmateně pobíhám za synem, který mě odstrkuje, že ne, ne, ne a snažím se alespoň monitorovat psa. Neslyším žádný křik či štěkot, tak snad bude v pohodě...

Na hřišti holky povídají a povídají. Já místo řečnění běhám. Běhám za Vojtěchem na jedné klouzačce, na druhé klouzačce, na hrošíkovi, na prolézačce. Konečně se dostaví kamarádka Karla, maminka zatím jen v očekávání. Pro nás však pomalu nastal čas vyrazit domů. Musíme stihnout první hodinu plavání. Vrchol dne. Po cestě se ještě rozhodnu udělat dobrý skutek a odvézt tetu Karlu na prohlídku bytu. Zadávám do navigace ulici Osamocená. „To už byla lepší Chocholouškova, kde bydlela Máša,“ poznamenám... Vyhazuju Karlu v Osamocené. Ta chválí mé řidičské schopnosti a znalost Prahy. Právě se vrátila po deseti letech z Pekingu. Praha a čeští řidiči jí očividně připomínají džungli. Na závěr ještě poznamená nevinně: „Jeď opatrně.“ Pomyslím si rouhavě, že podobné rady přeci nepotřebuju. Karma je mrcha a v některých případech reaguje bleskurychle. Blížím se k domovu, courám se v koloně aut a z neznámých důvodů najíždím na obrubník. Slyším ránu, říkám si sakra, a doufám, že auto přežilo.

Auto přežilo, jen pneumatika ne. Volám Václava, který nás opět jako princ na bílém koni zachraňuje. Je 17:50. Plavání v 18:00 tím pádem asi nestíhám. Zase jeden den, kdy prohrávám marný boj s časem, je skoro za námi. Hodina plavání vyjde třeba příště...

Autor: Marika Moserová | neděle 20.1.2019 15:16 | karma článku: 15.16 | přečteno: 400x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ona

Jana Melišová

Keď človek páchá zlo, kde je Boh?

Má človek slobodnú vôľu? Môžeme sa nezávisle rozhodovať a ovplyvňovať smerovanie nášho života? Mám za sebou desať rokov práce kaplána vo väzení. Takže trochu viem, čo to robí alebo nerobí s človekom, keď sa dopustí veľkého zla.

29.3.2024 v 11:54 | Karma článku: 10.27 | Přečteno: 124 | Diskuse

Ivana Lance

USA Georgia vs. Česká Republika

Záleží na tom, jestli jste fanoušcci amerického sladkého a studeného čaje nebo českého piva. Po čem raději sáhnete vy?

28.3.2024 v 16:20 | Karma článku: 21.17 | Přečteno: 374 | Diskuse

Jana Melišová

Nemáte nejaké drobné?

Chcel by som si kúpiť jedlo, nepomôžete mi nejakými drobnými? Otázka, pri ktorej sa mnohí tvária, že nepočujú, prípadne od dotyčného odvracajú zrak, keďže najčastejšie sa ju pýtajú ľudia bez domova nevábneho výzoru.

28.3.2024 v 12:53 | Karma článku: 30.21 | Přečteno: 522 | Diskuse

Jana Kozubíková

kOmický blog CDLXXXI.

Už měsíc mám nový vztah. "Randíme" denně mimo víkendů, ačkoli přiznávám, že myšlenky na něj mne neopouští ani o nich.

28.3.2024 v 6:00 | Karma článku: 9.14 | Přečteno: 189 |

Ivana Dianová

Billa šok

Billu navštěvuju docela často, mám ji totiž co by kamenem dohodil. Mám vůči ní spoustu výhrad, ale jít s plnými taškami pět minut, nebo jet několik stanic je dost rozdíl, což u mne hraje zásadní roli. Dnes jsem tam utrpěla šok.

26.3.2024 v 22:32 | Karma článku: 41.34 | Přečteno: 9276 | Diskuse
Počet článků 13 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 586

Ze zápisků jedné čtyřicítky, která hledá, jen neví co. Po dokončení univerzity v Hradci Králové jsem se jako jediná z ročníku začala věnovat oboru, který jsme vystudovali, cestovnímu ruchu. Momentálně jsem však hlavně maminkou na mateřské dovolené. Dle čárek na nedávném těhotenském testu to vypadá, že na mateřské ještě dlouho pobudu. A tak píšu, abych se z těch plínek úplně nezbláznila…

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...